Venkovský mikroregion Společenství obcí Podkrkonoší

Náš venkovský mikroregion spojuje jedenáct obcí východního Podkrkonoší. Krajina na pomezí horských svahů a Polabí, mezi údolími směřujícími k řece Úpě a horním tokem Labe, je na severu ohraničena obcemi v dlouhých údolích a na jihu obcemi na pláních vyklučených z Lesa Království. Východní Podkrkonoší může být nazýváno krajem červené permské hlíny a pískovcových kamenů, krajem s modrým obzorem Krkonoš, krajem podhorské renesance i prkenných štítů chalup. Je to ale také kraj sudetských obcí dosídlených po druhé světové válce. Východní Podkrkonoší dlouho zůstávalo bez povšimnutí. Objevíte zde malebnou podkrkonošskou krajinu a zachovanou lidovou architekturu, unikátní památky církevní renesance, připomínky bohatých panství i cesty z červeného permského pískovce. Kraj východního Podkrkonoší je regionem, který se probouzí ze své těžké situace a chce být regionem atraktivním svojí čistou krajinou i zajímavým děním, regionem spojujícím blízké hory s teplejším jižním krajem.

Od historie k současnosti

Bývalá kovárna v Hajnici Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z devátého století, ojediněle se v kraji nachází časně středověká slovanská keramika. Ještě ve 12. století byl místní kraj povětšinou pokryt těžko přístupným hvozdem, přirozenou hranicí českého království, v němž převládaly bukové lesy, mokřiny a lužní lesy v údolích. Řídké osídlení zde bylo snad již na přelomu 12. a 13. století, není ale známo, kým bylo organizované. Kolonizace kraje byla začata z podnětu krále, ale její vývoj pokračoval působením šlechty a klášterů (mýcení lesa se objevuje v názvech zdejších osad Ždírnice či Žďár).

První obce zřejmě vznikaly kolem dálkové stezky z Kladska směřující na Jaroměř, kolem vznikajících tvrzí a strážných míst. Na její trase leží původně české obce Vlčice, Čermná a Chotěvice, vzniklé ještě před začátkem německé kolonizace. Jako jeden z prvních byl zřejmě po r. 1200 osídlen za tzv. vnitřní kolonizace domácím obyvatelstvem Olešnický újezd zahrnující území dnešní Olešnice, Ždírnic a Borovnice. Plánovité osidlování příhraničních oblastí lze přisoudit rodu Švábeniců, ačkoli některé osady vznikaly již před jejich působením v kraji. Do roku 1250 je osidlování realizováno českými lokátory, po tomto roce převažují spíše Němci nebo kolonizace smíšená. Z doby před začátkem německé kolonizace pocházejí ještě české obce Brusnice a Žďár.

Po roce 1260 přicházejí do země na pozvání Přemysla Otakara II němečtí kolonizátoři především ze Slezska (tzv. slezská kolonizace), kteří osidlují dosud pusté oblasti nebo doosidlují původní české vesnice v Lese Království. Takto vznikají například Huntířov a Kocléřov. Na této kolonizaci se podílelo i české obyvatelstvo. Většinou lánové vsi vznikaly kolem toků v úrodných údolích, podél cest a v chráněných polohách i výše. Místní názvy jsou odvozeny buď od páteřního potoka (hustý porost olší podél břehů v Olešnici, červené dno bystřiny v Čermné) či od prvních osadníků, zakladatelů a pánů (Kokotov, Chotějovici, Pilingus, lidé Vlkoví, Hain). Protože vsi vznikaly za hraničním hvozdem, vzdálené od vnitrozemí, mluví se o tzv. vnější kolonizaci. Výjimkou v tomto ohledu jsou městečko Pilníkov nebo některé obce na okraji staršího osídlení jako jsou Kladruby nebo Ždírnice. Zbytkem hraničního hvozdu je nynější Les Království a navazující lesy kolem Bradla, v nichž docházelo k mýcení ještě v 19. století, kdy vznikaly osady Výšinka, Hájemství aj.. Postupem věků se osudy jednotlivých vsí a obcí měnily podle toho, jak patřily různým a různě úspěšným majitelům o čemž svědčí řada staveb, památek, krajina i dnešní tvář obcí.

Až do vzniku Československa nemělo národnostní složení obcí větší politický význam. Pod vlivem historických událostí a majitelů panství se střídala správa česká s německou. Od 18. století do roku 1945 v kraji dominovalo obyvatelstvo německé národnosti. Po ukončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo valnou většinou odsunuto a kraj byl dosídlen z vnitrozemí. Nové osídlení však nedosáhlo míry potřebné pro zachování intenzity zemědělského využívání krajiny ani pro zachování rozvíjejícího se místního průmyslu.

Dodnes je charakteristickým rysem obcí mikroregionu podélné uspořádání s rozptýlenou zástavbou na svazích, v údolích, s osadami v okrajových polohách a na vzdálených samotách. Malou hustotu osídlení umocnil zánik domů i celých osad po poválečném odsunu německého obyvatelstva. Např. osady a vsi Jirský důl, Olimberk, Molkentöpfe, Hajnův dvůr aj. nezanechaly vyjma vzpomínek, pamětníků a záznamů na mapách žádný důkaz o své existenci. Jiné od center vzdálené osady a části obcí zachránila péče majitelů rekreačních chalup.

… a budoucnosti

Od devatenáctého století se v našem kraji rozvíjel průmysl, lnářská a strojírenská výroba, menší výroby vznikaly i v jinak zemědělských obcích (Chotěvice, Pilníkov, Hajnice, Kocléřov, Vlčice, Debrné, Kocbeře). Mnohé z nich se dodnes udržely a představují pro region potenciál rozvoje a nezávislosti na velkých sídlech. Kraj východního Podkrkonoší je klidným, lesnatým a čistým podhorským regionem s potenciálem pro rozvoj moderního bydlení v kontaktu s krajinou, rekreačním zázemím, zajímavými příležitostmi pro rozvoj a s otevřenými možnostmi pro aktivní občany v drobném udržitelném. Nadějí pro rozvoj regionu je i šetrný turistický ruch využívající klidu oblasti, dosažitelnosti hor, místního kulturního i přírodní dědictví a atraktivní památky v okolí. Poloha a místní klima předurčují zemědělskou krajinu k novým formám využití zemědělské půdy od pastvin po energetické a technické plodiny. Další možnosti rozvoje spočívají zejména ve využití volných areálů výroby, v drobné výrobě a službách vázaných na rozvoj místních tradic, turistické produkty či péči o krajinu. Chceme udržovat vztah místních obyvatel k obcím, zachovat místní školy a fungující služby pro pohodlný život dalších generací.